Jak porovnat ceníky konkurence

U poskytovatelů platebních bran a terminálů se můžete setkat se dvěma typy ceníků – poplatky za platby kartou jsou účtovány buď podle sazebníků s pevnými sazbami, nebo podle těch v režimu MIF++. Zásadní rozdíl mezi nimi je v tom, že u ceníků s pevnou sazbou obchodník vidí jasnou a konečnou výši transakčních poplatků, ceníky v režimu MIF++ jsou pouze indikativní a skutečná výše poplatků závisí na řadě proměnných. V tomto článku si ukážeme, jak nabídky s různými sazbami porovnávat.

Ceníky s pevnými sazbami

Tento typ ceníku nabízíme v Comgate. Jsou v něm na první pohled vidět konečné výše poplatků za jednotlivé typy transakcí. Mohou se skládat z procentní a fixní části, výpočet poplatku však je přímočarý a jednoduchý.

Takový ceník vypadá například takto:

Platební brána, ceník Profi

Sazby jsou konečné, nejedná se o indikativní poplatky v modelu MIF++.  

Pro názornost si ukážeme výpočet výše transakčního poplatku například u platby ve výši 1000 Kč debetní spotřebitelskou kartou vydanou v EU:

(1000 x 0,0067) + 1 = 7,7

Obchodník si tedy snadno spočítá, že za tisícikorunovou platbu uvedeným typem karty zaplatí poplatek ve výši 7,7 Kč.

Ceníky v režimu MIF++

U tohoto typu ceníků (někdy označených jako Interchange++ nebo IF++) jsou výše poplatků pouze indikativní a jejich výpočet je velmi složitý. Každá sazba poplatku za transakci platební kartou se skládá ze tří částí:

1. Mezibankovní poplatek (interchange fee) obdrží banka, která vydala platební kartu. 
   U spotřebitelských karet. Visa a Mastercard vydaných v EHP je tato část poplatku regulována na 0,20 % pro debetní karty a na 0,30 % pro kreditní karty. U všech ostatních karet (business karty, všechny karty vydané mimo EHP) tato sazba regulována není a je vyšší.

2. Poplatek karetním společnostem Visa nebo Mastercard (scheme fee). 
   Tuto část poplatku určují společnosti Visa a Mastercard a výrazně se liší podle typu karty, podle toho, zda platba proběhla online nebo na terminálu a mnoha dalších faktorů. Dopředu je nemožné určit výši tohoto poplatku, poskytovatelé v cenových nabídkách většinou uvádějí jeho nejnižší možnou hodnotu, která je v reálu použita jen výjimečně. Pro ilustraci – poplatky karetním asociacím se určují podle této tabulky.

3. Poplatek za zpracování (acquirer fee) náleží zpracovateli platby a poskytovateli platební brány nebo terminálu.
   Tento poplatek bývá jediným pevným bodem cenové nabídky v režimu MIF++. Obvykle se skládá z procentní a fixní části a je stanoven přesně pro jednotlivé platební metody.

V samostatných článcích si ukážeme anonymizované příklady různých nabídek a vyúčtování v režimu MIF++ a největší problémy, které obsahují:

• Sazebník A prezentuje celkový poplatek jako součet výše uvedených tří částí, přitom dvě z nich jsou pouze orientační. Dále uvádí pouze indikativní výši mezibankovního poplatku a poplatku karetním společnostem, obojí na teoretické nejnižší možné hranici.

• Sazebník B obsahuje pouze dvě ze tří částí celkového poplatku, výši mezibankovního poplatku si obchodník musí sám vyhledat na stránkách karetních společností.

• Sazebník C podobně jako Sazebník A uvádí celkovou výši poplatku, která není pravdivá. Dvě ze tří jeho částí jsou totiž pohyblivé a v nabídce jsou pouze jako orientační.

• Sazebník D opět ukazuje pouze orientační výši celkového poplatku, zároveň podhodnocuje mezibankovní poplatek u některých neregulovaných typů karet.  

Komunikace poplatků v režimu MIF++

Samostatné úskalí pak pro obchodníky představuje komunikace poplatků v režimu MIF++. Je poměrně obvyklou praxí, že poskytovatelé platebních služeb, kteří s těmito sazebníky pracují, zmiňují v marketingové komunikaci jen poplatek za zpracování. Mezibankovní poplatek a poplatek pro karetní asociace klient objeví až v tabulce podobné těm prezentovaným výše. Více se můžete dočíst v tomto blogovém článku.